Král i všechen dvůr vyšli se na mne podívat; ale vysocí hodnostáři nepřipustili, aby Jeho Veličenstvo vydalo se v nebezpečenství a vystoupilo na tělo moje, jako učinilo několik jiných odvážlivců z nesčetného davu, jejž vyvábila zvědavost z města.
Nedaleko místa, kde vůz stanul, byl starobylý chrám, největší v celé říši. Před několika lety stala se v něm vražda, byl proto, pokládán za znesvěcený a bylo ho užíváno k různým účelům jiným. Bylo rozhodnuto ubytovati mne v budově té. Veliký vchod severní byl asi čtyři stopy vysoký a skoro dvě stopy široký, pro trpasličí obyvatele země té byla to tedy ohromně vysoká brána; já jsem jí ovšem mohl prolézti jenom po čtyřech. Po obou stranách vchodu byla malá okénka ve výši asi šesti palců. V levém okénku tom přikovali královští kováři jedenadevadesát řetězů, podobných těm, jaké nosí evropské dámy u hodinek, a stejně asi silných. Druhým koncem byly upevněny šestatřiceti visacími zámky na levou nohu moji.
Proti chrámu, po druhé straně silnice, vypínala se ve vzdálenosti asi dvacíti kroků věž aspoň pět stop vysoká; tam měl vystoupiti král s nejvyššími hodnostáři dvorními, aby mne mohl pohodlně pozorovati. Z města, přišlo více než sto tisíc obyvatel, jež přivábila zvědavost. A myslím, že přes zabraňování stráží nebylo méně než deset tisíc těch, kteří porůznu lezli na mne po řebřících, až byl vydán přísný zákaz státní rady, hrozící neposlušným trestem smrti.
