silných jako struna, a devět set lidí nejsilnějších, musilo mne jimi pomocí kladek upevněných na kůlech zdvihati.
A tak, ani ne za tři hodiny, byl jsem vyzdvižen, naložen a uvázán na voze. Vím vše to z pozdějšího vyprávění, spalť jsem velmi tvrdě po celou tu dobu. Patnáct set největších koní z císařských koníren, vysokých asi půlpáta palce, bylo zapřaženo do vozu a táhlo mne do hlavního města, vzdáleného asi půl míle.
Když jsme byli na cestě asi čtyři hodiny, byl jsem náhle probuzen příhodou nemálo směšnou. Když vůz na chvíli stanul, aby na něm cosi opravili, vylezlo několik zvědavců nahoru, aby si mne mohli docela zblízka prohlédnouti; jeden z nich, setník tělesné stráže, vstrčil mně hrot své píky hluboko do levé nosní dírky. Lehtalo mne to jako stéblo slámy, i musil jsem konečně prudce kýchnouti, a probudil jsem se. Všetečkové ulekli se nehorázného kýchnutí mého tak hrozně, že byli skokem dole. Důstojník však ve strachu klopýtnul přes knoflík mé vesty a svalil se dolů tak nešťastně, že prý kolik neděl potom ho bolelo celé tělo.
Vykonali jsme ještě dlouhou cestu dne toho; na noc jsem byl obklopen pěti sty strážci, z nichž polovice měla pochodně, polovice luky se šípy na tětivách, kdybych se pokusil pohnouti se. Následujícího dne na úsvitě pokračovali jsme ve své cestě a k poledni dorazili jsme na sto sáhů před brány městské.
