Nosili, jak rychle jen mohli, žasnouce a divíce se mé velikosti a mé chuti.
Naznačil jsem jim pak jiným posunkem, že bych pil. Z toho, jak jsem jedl, domyslili se, že by mně málem neposloužili; jsouce velmi důvtipni přivlekli velmi chvatně jeden ze svých největších sudů, přivalili mně ho až do ruky a vyrazili víko. Vypil jsem soudek ten jedním douškem; mohl jsem tak učiniti velmi dobře, obsahovalť sud ten pouze asi půl žejdlíku, a nápoj chutnal jako lehké burgundské. Přivalili pak jiný soudeček, jejž jsem vypil stejně, a posunky jsem žádal, aby mně opatřili ještě několik vědérek takových.
Vidouce, jaké provádím zázraky, jali se radostně volati a tančiti, opakujíce několikrát, jako dříve: „Hekinah degul!“ Chvíli před tím natřeli mně obličej a ruce jakousi příjemně vonící mastí, jež mně drobné rány po šípech zahojila velmi rychle.
Následkem všeho toho, i chutného občerstvení, jehož se mně dostalo, byl jsem ospalý. Usnul jsem, a spal jsem tvrdě asi osm hodin; lékaři na rozkaz královský namíchali do vína uspávajících léků.
Zatím co jsem spal, král liliputský (Liliput se jmenovala země ta) poručil, aby mě dovezli do sídelního města. Úmysl ten bude se snad zdáti odvážným a nebezpečným, a jsem jist, že by v podobném případě nejednal tak žádný kníže evropsky; bylo to však; po mém soudu, rozhodnutí stejně opatrné jako šlechetné. Neboť kdyby se byl nárůdek ten pokusil ubiti mne svými šípy a kopími,
