sátého dne desátého měsíce (měsíce tévés טֵבֵת) s velikým vojskem proti Jerusalému a obléhal jej. Když však egyptské vojsko přispíšilo k osvobození města, zrušil Nebukadnezar obléhání, aby bojoval proti Egypťanům. Jeremia vzkázal králi Cidkiovi, aby nedal se oklamati tím,že Chaldeové odtáhli, neboť se opět vrátí a města dobudou. Na to zamýšlel prorok odebrati se do své domoviny Anatotu; byl však obviňován, že chce přejíti k Chaldejským a náčelníky uvržen do vězení. Mezi tím bylo egyptské vojsko Nebukadnezarem poraženo a Chaldeové opět počali obléhati Jerusalém.
143. Hledě k rozmnožené bídě válečné napomínal Jeremia, jenž mezitím dle rozkazu krále Cidkiy z vězení byl osvobozen, k dobrovolnému podrobení; volal k lidu: „Tak praví Hospodin: kdo zůstane v tomto městě, zemře buď mečem, buď hladem anebo morem; kdo však vyjde ven k Chaldejským, zůstane na živu.“ Pro toto proroctví žádali náčelníci, aby prorok byl usmrcen, protože lid zmalomyslňuje. Cidkia netroufal si jim odporovati a Jeremia byl uvržen do hluboké bahnem naplněné jámy. Služebník králův vymohl, že král dal Jeremiu z tohoto hrozného žaláře, kde by byl zahynul, dopraviti do vězení. Ještě jednou prorok naléhal na krále, aby se podrobil králi z Babelu a sobě život a město zachránil; avšak Cidkia nedal se ve své bázlivosti pohnouti k tomuto pro něho a lid jeho spásnému činu.
Dobytí Jerusaléma, ztroskotání chrámu (586).
144.Kniha králů II. kap. 25. Jeremia kap. 39—44. 52. Město Jerusalém mezi tím stále těsněji bylo svíráno; obléhaní bojovali velice srdnatě a hájili se osmnáct měsíců se statečností smrti vzdorující. Avšak dlouhým obléháním rozmnožil se v městě hlad a poněvadž následkem něho vojíni úplně vysíleni byli, podařilo se Chaldejským jedenáctého roku vlády Cidkiovy, devátého dne
98
