proroctví líčí Jeremia takto: „Stalo se, slovo Hospodinovo ke mně řkoucí: Dříve, než jsem tě stvořil v životě, znal jsem tebe, a dříve, nežli’s vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. I řekl jsem: Ah, Panovníče, Hospodine, aj, neumím mluviti, neboť jsem mlád. Ale Hospodin řekl mi: Neříkej, jsem mlád, nýbrž kamkoli tě pošlu, jdi a vše, co přikáži, mluv. Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin. A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys vyplenil a bořl, ničil a hubil, abys stavěl a štěpoval.“ (Jerem. 1, 4—10.) Tomuto vznešenému a svatému povolání věnoval Jeremia svůj celý život. Ač jsa často pronásledován a stíhán, protivil se přece neohroženě a směle neřesti stále se více rozmáhající za nástupců zbožného krále Jósiy, napomínal k návratu k Bohu a v řečech důtklivých ukazoval cestu k dobrému.
Joachas (3 měsíce, 608), Jojakim (11 roků, 608—597).
136.Kniha Král. II. kap. 23. Kroniku II. kap. 36. Když král Jósia zemřel, zvolil lid jeho nejmládšího syna Joachase [יְהוׁאָחָז], také Šalum (kron. I. 3, 15.) zvaného za krále. Vládl pouze tři měsíce, neboť egyptský král Necho sesadil ho a odvedl jej jako zajatce do Egypta, kdež zemřel. Když král Joachas odváděn byl do Egypta, volal Jeremia k lidu: „Neplačte pro mrtvého a nenaříkejte, pro něho; plačte pro toho, jenž odtud táhne, neboť nevrátí se více a neuzří země, kde se narodil. Neboť tak praví Hospodin o Šalumovi, synu Jósiy, krále Judského, jenž vládl na místě otce svého Jósiy, jenž odtud odešel: Nevrátí se více. Na místě, kam ho odvezou, zemře a země této více neuzří!“ (Jerem. 22, 10—12.) Necho ustanovil na místě Joachasově králem jeho bratra Eljakima, jenž osvojil si
