Opět smiluje se nad námi a potlačí naši vinu; do hlubin moře uvhrneš všecky hříchy jejich. Osvědčíš se věrným Jakubovi, milostivým Abrahamovi, jakož Jsi přísahal otcům našim v dobách prvnějších.” (Mícha 7, 18—20.)
Náboženské povinnosti Israelitů. „Konati právo a lásku a pokojně kráčeti před Bohem.“ V těchto slovech proroka Míchy jsou shrnuty povinnosti, jež konati nám naše náboženství ukládá. Povinnosti, které jako lidé a Israelité konati máme, jsou: 1. Povinnosti vůči Bohu, 2. povinnosti vůči sobě samým, 3. povinnosti vůči našim bližním. Poněvadž ale veškery tyto povinnosti kořen svůj mají ve vůli Boží, mají všechny povinnosti Božské za svaté se považovati.
Menaše (55 roku, 694—639), Amón (2 roky, 639—638).
131.Kniha králů II. kap. 21. Kronika II. kap. 33. Po Chiskiovi nastoupil syn jeho Menaše (מְנַשֶּׁה), který jsa stár dvanáct roků nastoupil na trůn a vládl padesát pět let. Za jeho vlády odpadlictví a hřích strašlivě se rozšířily, neboť Menaše dal zříditi v předsíních chrámu oltáře modlám, ba i v chrámu samém postavil sochu modly. Prolil mnoho nevinné krve a sváděl Judsko a obyvatele Jerusaléma k tomu, aby zlé činili. Proti těmto šerednostem proroci promluvili varujícím hlasem, avšak byli oslyšáni. Bezbožného krále ale stihl brzy Boží trest. Vojsko assyrského krále vniklo do Judska a odvedlo Menaše v okovech do Bábelu. V tísni své modlil se k Bohu a Všedobrotivý vyslyšel jeho modlitbu; Menaše opět navrátil se do Jerusaléma, kde kaje se ze svých dřívějších neřestí všechny sochy model odstranil a čisté uctění Boha opět zařídil. Když zemřel, stal se syn jeho Amón (אָמוֹן) králem, kterýž zcela modloslužbě se oddal. Panovav dva roky, byl svými služebníky zavražděn a syn jeho Jósia byl národem zvolen za krále.
Hříchy proti bližnímu. Bůh odpustil kajícnému Menašovi hříchy, jichž se proti Bohu dopustil, neboť Božského milosrdenství a milosti dostane se kajícnému hříšníku za každé doby. Avšak hří-
