lým proti králi assyrskému, jemuž otec jeho Achas byl se stal poplatným. Šestého roku jeho vlády Samarie byla dobyta assyrským králem Salmanasarem a říše Israelská vzala za své. Čtrnáctého roku jeho vlády vpadl Sancherib, král assyrský, do Judska, dobyl mnoho opevněných míst a vnikl až do Jerusaléma. Chiskia poslal Sancheribovi bohaté dary zlata a stříbra, aby krále přiměl k ústupu, avšak chystal se také k obraně proti mocnému nepříteli, zesiluje hradby Jerusaléma, zvyšuje věže a sváděje vodu potoka Gichona do města. Náčelníky vojska lid napomínal k důvěře v Boha slovy: „Buďte silní a zmužilí, nebojte se a nestrachujte se krále z Assyrie; neboť Hospodin, Bůh náš, jest s námi, aby nám pomohl a boj za nás vedl.“
122. Nebezpečí stále se blížilo, neboť Sancherib vyslal svého vojevůdce Rabšaka s velkým vojskem proti Jerusalému, kteréž před hradbami opevněného města stanulo. Hejtman paláce Chiskiova odebral se s dvěma královskými úředníky k Rabšakovi, jenž je takto oslovil: „Rcete přece Chiskiovi, tak praví velký král, král Assyrie: Což jest to, čemu důvěřuješ, že Jsi proti mně vzpouru podnikl? Důvěřuješ snad křehké třtině, Egyptu, aneb důvěřujte snad Hospodinu? Což jsem vypravil se proti tomuto městu bez Hospodina, pravilť ke mně Hospodin: Vyprav se proti této zemi a znič ji.“ Vyslanci Chiskiovi prosili Rabšaka, aby promluvil před lidem na hradbách nikoli hebrejsky, nýbrž aramejsky. Avšak Rabšak obrátil se nyní k lidu a hlasitě volal k němu hebrejskou řečí: „Nedejte se klamati Chiskiou, neboť nemůže vás spasiti. Nedávejte sluchu Chiskiovi, an vás mámí řka: Hospodin nás spasí. Což bohové národů zachránili zemi svoji od ruky krále assyrského?“ Lid neodpověděl ničeho k této vyzývavé řeči tak, jak to král byl poručil. Avšak
