Kniha králů II. kap. 12. Kronika II. kap. 24. stoupil na trůn. Dokud Jehojada žil, činil Joas, co bylo správného před Bohem, neboť poslouchal, v čem ho, tento zbožný kněz poučil. Poněvadž za panování hříšné Atalie zavedením modloslužby svatyně byla poškozena, nařídil král knězi Jehojadovi, aby daň předepsanou Mojžíšem půl šékelu opět vybíral k opravení svatyň. Lid dal radostně žádané příspěvky a chrám byl opět znovu zřízen v bývalé své nádheře. Jehojada zemřel jsa velice stár a pro své velké zásluhy o lid svůj byl pohřben mezi králi v městě Davidově. Když zemřel, vymohla knížata Judská na králi, že dovolil zase modloslužbu. Proroci varovali lid, aby neodpadl od Boha, avšak marně. Také Secharja, syn kněze Jehojady, postavil se zanícen duchem Božím proti hříšné zvrhlosti. I volal na lid: „Proč jednáte proti příkazům Božím? Vy šťastni nebudete; neboť jestliže vy ho opustíte, opustí také vás.“ Avšak lid spikl se proti němu a ukamenoval ho, jak král rozkázal, v nádvoří chrámu. Tak zapomněl Jóas lásky, kterou Jehojada jemu byl prokázal, neboť dal jeho syna zavražditi. Umíraje zvolal Secharja: „Bůh to vidí a potrestá.“ Trest také neminul, syrský král Chasael chystal se k útoku na Jerusalém a Jóas musil bohatými dary z klenotů chrámových vykoupiti jeho ústup od Jerusaléma. Když Jóas brzy na to ochuravěl, spikli se jeho služebníci proti němu a usmrtili ho. Panoval čtyřicet let.
Vnitřní a vnější uctění Boha. Slova Sécharjova: „Když vy ho opustíte, opustí on též vás“ máme vždy míti na paměti, abychom neopustili cest Božských, nýbrž v nich stále kráčeli. Kráčeti v cestách Božských znamená, že máme, zbožnou myslí a bohulibým činem dokázati svoje uctění Boha. Uctění Boha zbožným smýšlením jest vnitřní uctění Boha, uctění Boha zbožným skutkem jest vnější uctění Boha. Vnitřní uctění Boha tvoří úcta, důvěra, láska a poslušnost vůči Bohu, vnější vykonávání Božských příkazů, které náboženství naše nám předpisuje.
