přísahu křivou, nýbrž také zakazuje, aby nepřísahalo se zbytečně. Neboť kdo bezúčelně vyslovuje jméno Boží, znesvěcuje je. Naše náboženství však nám ukládá za nejvyšší povinnost posvětiti jméno Boží šlechetnými skutky konanými na Israelitech a Neisralitech (viz. č. 96.)
Pekach (20 roků, 759—739). Prorok Ódéd.
106.Kronika II. kap. 28. Pekachja zahynul rukou svého hejtmana Pekacha [פֶּקַח] ve spiknutí a Pekach strhl panství na sebe. Spojiv se se Syrským králem Rezinem, vytáhl proti Achasovi, králi Judskému do pole, zajal mnoho lidí a bohatou kořist odvezl do Samarie. Avšak prorok Ódéd [עֹדֵד] v Samarii napomínal vojsko válečné, aby nejednali krutě se soukmenovci země Judské, ježto by jinak se těžce prohřešili proti Bohu. Napomenutí tato nalezla cestu do srdcí vojínů a zajatci ze země Judské byli opět do své otčiny propuštěni. Achas zavolal krále Assyrského Tiglat-Pilesera ku pomoci, jenž dobyl od říše Israelské východní zemi Jordánskou a celé země kmene Naftali a odvedl obyvatele jako zajatce do Assyrie. Pekach panovav dvacet let byl zabit Hóšéou [הוֹשֵׁעַ] synem Elovým.
Hóšéa (9 roků. 729-720). Zánik říše Israelské.
{§|107|.|}}Kniha králů II. kap. 17 Hóšéa, poslední král říše Israelské, vládl devět let. Proti němu vytáhl Assyrský král Salmanasar a učinil jej poplatným. Když však Hóšéa chtěl vejíti ve smlouvu s Egyptským králem Soem a odepřel odváděti poplatek, vnikl Salmanasar opět do země a oblehl Samarii, Israelité bojovali statečně a teprve po tříletém obléhání byla Samarie dobyta; Salmanasar dal krále Hóšéu uvrci do žaláře a obyvatele země odvedl jako zajatce do Assyrie. Tím, že Israelité odpadli od Boha otců svých, způsobili zánik říše Israelské, jakož se praví v písmu svatém: „Israel hřešil proti Hospodinu; sloužil modlám, nedbal napomenutí proroků, zavrhl smlouvu, kterouž
