mův a Baazův, protože Jsi Israele sváděl ku hříchu.” A také k Isebeli praví Hospodin: „Psi sežerou Isebelu u hradeb Isreële.“ Slova tato Achabem velice pohnula, postil se, oblékl se v roucho kajícné a pokořil se před Bohem. Potom zvěstoval mu Élia, že Bůh pro pokání jeho nesešle neštěstí za doby jeho, nýbrž teprve za doby jeho syna.
Jaké povinosti máme hledě k majetku a životu svých bllžních. Nespravedlivá žádost Achabova po majetku Nabotově vedla k těžkému zločinu loupeže a vraždy. Náboženství naše tedy zakazuje bažení po cizím majetku, jež jest pramenem zlého činu.
Nemáš žádati domu bližního svého. Nemáš žádati ženy bližního svého ani jeho služebníka, ani jeho služky, ani vola ani osla jeho a ničeho, což bližnímu Tvému patří. (10. přikázání.)
Jenom svědomitě zachovávajíce tento příkaz Božský můžeme náboženské povinnosti hledíc k majetku a životu svého bližního věrně plniti. Hlavní příkaz: „Nezabiješ!“ (6. přikázání.) Přikázání toto zakazuje nejenom vraždu, nýbrž i každé činění, jímž život člověka se zkracuje. Hlavním přikázáním o povinnostech směřujících k vlastnictví našich bližních jest přikázání: „Nepokradeš!“ (8. přikázání.) Přikázáním tímto zakazuje se jakékoliv protoprávní osvojení si cizího majetku jako loupež, krádež, podvod, zpronevěření atd.
Achabova smrt, prorok Míchahu.
84.Kniha králů I. kap. 22. Když Ben-Hadad byl přemožen Achabem, byl 3 roky mír mezi Syrií a Israelem. Třetího roku přišel Jošafat, král Judský který s Achabem žil v přátelství, Achaba navštívit. Tento právě se chystal vytáhnouti proti králi syrskému, aby města Ramot v Gileadu zpět dobyl. Jošafat byl ochoten mu v boji přispěti, avšak dříve měl Achab otázati se slova Božího. K rozkazu Achabovu přišlo hned 400 proroků, kteří jednohlasně prorokovali, že boj šťastně dopadne. Bohabojný král Jošafat ale žádal, aby otázal se pravého proroka božského a Achab poslal pro proroka Míchahu [מִיכָיְהוּ]. Tento pravil
