tom vštípil Šalamounovi v srdce, aby jarou silou podnikl velké dílo ku službě Boží, an chrám není určen pro člověka, nýbrž pro Boha. Potom velebil David před veškerým shromážděním Hospodina: „Veleben budiž, Hospodine, Bože israelský od věčnosti do věčnosti! Tvoje, Hospodine, jest velikost i síla i věčnost, Ty panuješ všemu a ve Tvé ruce jest, vše učiniti velkým a silným. A nyní, Bože náš, děkujeme Tobě a velebíme jméno Tvé vznešenosti. Od Tebe pochází všechno a z Tvé ruky jsme Tobě dali.“ Šalamoun pak byl celým shromážděním po druhé na krále pomazán.
Dobročinnost vůči chudým Slova Davidova: „Od Tebe všechno pochází a z Tvé ruky jsme Tobě dali“ máme si vždy v srdce vštípiti, kde se jedná o to, konati dobročinnost aneb věnovati něco svatým účelům. Tím, že podporujeme chudé a nuzné nebo darujeme pro svaté účely, vracíme Bohu jenom malou část toho, co nám ve své nejvyšší milosti udělil. Jest to svatá náboženská povinnost, nedostatek a bídu chudých mírniti láskyplnou dobročinností, tuto povinnost svaté písmo na mnohých místech nám vštěpuje.
Nezatvrdiž srdce svého a neuzavři ruky své před nuzným bratrem svým. (5. kn. Mojž. 15. 7.)
Davidova smrt (1018 před. obyč. letop.) Žalmy
59. Kniha králů I. kap. 2. Když David cítil, že konec jeho se blíží, napomenul syna svého Šalamouna: „Dokonávám svou pozemskou pout, tož buď silen a mužem. Zachovávej předpisy Hospodina, Boha svého, abys kráčel po jeho cestách, jakož psáno jest v nauce Mojžíšově, bys šťasten byl ve všem, co podnikáš a všude, kamkoliv se obrátíš.“ Ještě ho poučil o některých věcech, pokud toho třeba bylo k upevnění jeho vlády. Brzy na to zemřel David panovav čtyřicet let a stár jsa 70 let. David byl jedním z největších králů, jeho vláda byla pro Israel plna slávy a požehnání, založil blahobyt svého lidu, získal mu
