tom vštípil Šalamounovi v srdce, aby jarou silou podnikl velké dílo ku službě Boží, an chrám není určen pro člověka, nýbrž pro Boha. Potom velebil David před veškerým shromážděním Hospodina: „Veleben budiž, Hospodine, Bože israelský od věčnosti do věčnosti! Tvoje, Hospodine, jest velikost i síla i věčnost, Ty panuješ všemu a ve Tvé ruce jest, vše učiniti velkým a silným. A nyní, Bože náš, děkujeme Tobě a velebíme jméno Tvé vznešenosti. Od Tebe pochází všechno a z Tvé ruky jsme Tobě dali.“ Šalamoun pak byl celým shromážděním po druhé na krále pomazán.
Dobročinnost vůči chudým Slova Davidova: „Od Tebe všechno pochází a z Tvé ruky jsme Tobě dali“ máme si vždy v srdce vštípiti, kde se jedná o to, konati dobročinnost aneb věnovati něco svatým účelům. Tím, že podporujeme chudé a nuzné nebo darujeme pro svaté účely, vracíme Bohu jenom malou část toho, co nám ve své nejvyšší milosti udělil. Jest to svatá náboženská povinnost, nedostatek a bídu chudých mírniti láskyplnou dobročinností, tuto povinnost svaté písmo na mnohých místech nám vštěpuje.
Nezatvrdiž srdce svého a neuzavři ruky své před nuzným bratrem svým. (5. kn. Mojž. 15. 7.)
Davidova smrt (1018 před. obyč. letop.) Žalmy
[editovat]59. Kniha králů I. kap. 2. Když David cítil, že konec jeho se blíží, napomenul syna svého Šalamouna: „Dokonávám svou pozemskou pout, tož buď silen a mužem. Zachovávej předpisy Hospodina, Boha svého, abys kráčel po jeho cestách, jakož psáno jest v nauce Mojžíšově, bys šťasten byl ve všem, co podnikáš a všude, kamkoliv se obrátíš.“ Ještě ho poučil o některých věcech, pokud toho třeba bylo k upevnění jeho vlády. Brzy na to zemřel David panovav čtyřicet let a stár jsa 70 let. David byl jedním z největších králů, jeho vláda byla pro Israel plna slávy a požehnání, založil blahobyt svého lidu, získal mu
