a vymaž všecky nepravosti mé.
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
a ducha přímého obnov u vnitřností mých!“
(Žalm 51.)
Pokání a polepšení po spáchaném hříchu Vypravování svatého písma o hříchu Davidově učí nás, jak pečlivě člověk dbáti musí svého jednaní, aby neupadl ve hřích. Král David budiž nám však také příkladem, abychom ve hříchu nesetrvali, nýbrž pokáním a opravdovým polepšením se očišťovali od hříchu spáchaného. Bůh nejvyšší dobrotě své přeje si, aby hříšník se obrátil a proto ustanovil den smíření (יוֹם הַכִּפֻּוּרִים) jako den pokání a odpuštění hříchů. Neboť dne toho smíří Vás, abyste se očistili; ode všech hříchů svých máte se očistiti před Hospodinem. (3. kn. Mojž. 16. 30.)
Davidova útěcha při smrti dítěte jeho. Narození Šalamounovo.
47. Bůh vyslyšel ve svém nejvyšším milosrdenství kajícnou modlitbu Davidovu; avšak od té doby stihlo jej mnoho neštěstí. Dítě, kteréž mu Bat-Seba porodila, ochuravělo. David modlil se za dítě k Bohu a postil se. Avšak dítě zemřelo po sedmidenní nemoci. Služebníci jeho báli se králi to oznámiti, avšak když si vzájemně šeptali, pozoroval král, že dítě zemřelo. Tu tázal se jích: „Zemřelo dítko?“ a oni odvětili: „Ano, zemřelo.“ Na to David povstal se země, umyl se, převlékl se a šel do modlitebny se modlit. Pak vrátil se do domu svého a dal si předložiti jídla. Služebníci divili se tomu a otázali se: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsi se a plakal jsi a nyní, když zemřelo, povstal jsi, abys požil pokrmů?“ David jim odpověděl: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal jsem, neboť myslil jsem, že Bůh mně prokáže milost, že dítě zůstane na živu. Nyní však, když jest mrtvo, k čemu bych se ještě postil? Zdaž mohu je opět vrátiti? Já přijdu někdy k němu, dítě však se ke mně více nevrátí.“ Naděje na opětné shledání v onom světě stísněnou mysl Davidovu opět získala. Bat-Seba obdržela
