Tato stránka nebyla zkontrolována
18 x.
Včera ještě — ó jak míle I V pokojíku přehezkém Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázné příměskem.
Dnes ty tam ta místa jasná Vidíš aspoň před sebou, An zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou.
Let jenž sedel tři tisíce V holých pouštích, a snad více, Slov nejzbavenější běs Vhostil se mi v <iuši dnes.
XXXI.
Po dnech rozkoše, má drahá, Jakou mně jsi štědřila, Jest milá mi jindy Praha Pusta, chladna nemilá.
Mé podobno není bdéní Smrti ani životu; V bouři srdce trá mé snění, Trá i městském ve hřmotu.
A mocí-li Milka zlého Duše někdy z hlubokého Omraku se vzchycuje, Hned k svým rájům putuje.
