Tato stránka byla zkontrolována
Rozšumím křídla nad živým tvým tělem,
až setlelé tvé city klesnou v rov,
až vědomí tvé zvadne… V koutku stmělém
sám budeš sedati a beze slov
a prohlížet své bílé tenké ruce
a zrakem bodati v mých listů krov…
Mnou sládne vše, co bolívalo prudce,
dám chorým lék, dám nuzným blahobyt,
mnou tam se vchází, kde je konec muce,
kde bez křečí lze oči zatlačit,
kde chladne hlava, jež je ohněm štvána,
kde ďábel bez viny, kde Kain je skryt…
Poutníče, na slova hleď, jež jsou psána,
nevcházej posud, hleď a čti a stůj:
Kdo vkročí sem, za tím se zavře brána —
za kým se zavře, na věky je můj.
