kde zcela matně dvěma body
pruh souše kynul jediný;
záhadná noc mi z temna vody
vyslala milé delfiny,
že vznášel jsem se na jich hřbetu,
šploucháním vlnek kolébán,
ó země, země, země je tu,
jsem pohybů svých, smyslů pán:
Teď noci zrak mi opět svítí,
ten nedohledný, plný zrad,
a nyní teprv chci ji míti
a zle ji zlíbat tisíckrát.
7. Boj.
Nerozžihejte mi bledolící svíce,
nepřejte mi unaveně dobrou noc,
rozšířeny bděním moje zřítelnice
nad sokyní světla mají čaromoc.
Na stráži tu sedím, zbabělé by snění
nepřelhalo důvěřivý, mdlý můj hmat,
pohledů mých silou v zář se temno změní,
zelený zřím ostrov z noci vyrůstat.
Bez majáků čelit podmořským chci bouřím,
v bezdno pádům smrtícím se vzepřít sám,
dokud oko svítí, oka nezamhouřím,
neustoupím v míru, živ se nepoddám.
