Buď vůle Tvá ! Když nad hrobem stojíce útěch se zhošťujeme nejblažších, kdy sevřeným želem nám blednou líce nad ztrátou pokladů těch nejdražších : ó dej, v té smutné době, by se sneslo, kdy před sebou svět pustý spatřujem, v duch náš, jej sílíc, ono sladké heslo: Tvůj, Pane, dar zde Tobě vracujem, buď věčně vůle Tvá!
Buď vůle Tvá! A zákonů Tvých símě v srdcích našich se stále rozmáhej! Buď od Tebe nám milé každé břímě, je nésti Tvá milosť nám pomáhej ; slábiť jsme: Ty rač dáti setrvání, Ty v pádu kroky naše podchycuj, a jak v životě, tak i ve skonání děj. Slitovníče náš, se rozkaz Tvůj: buď věčně vůle Tvá! </poem> (Časop. katol. duch. 1828, a Smišené básně, 2. vyd., 1830.)
Bohatýr Muromec.
<poem> Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy hustými Lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých křídlech až pod oblaky, a za tím za sokolem tři jestřábi, tři zbojci jestřábi jsou se hnali; oni sokola obletovali, oni k sokolu doletovali, ostré zobce mu do těla zatínali, až jsou oni sokola k zemi strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili.
Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými a za lesy hustými Lichvinskými
