»Netíží tvé tělo,
tíží mě tvá milá:
která se pro tebe,
která se pro tebe
včera utopila.«
Milý se otočil,
s koně dolů skočil,
a svůj ostrý palaš,
a svůj ostrý palaš
v srdci si omočil.
Nenašli se spolu
na tom marném světě:
nynčko jim na hrobě,
nynčko jim na hrobě
rozmarina květe.
Tamt., 549 (55.) Též a Sušila a Kollára.
Oslava Hospodina v přírodě.
Plesáním se třesou
hory lesnaté,
chválu Bohu nesou
louky travnaté.
když je Bůh priodívá,
ráno rosou zalívá.
Vísky a zahrady,
rolí a štěpnice,
listnatí stromové,
horní vinnice
kloní se a plesají,
s námi chválu vzdávají.
Kvítkové spanilí,
outlé byliny,
ježto ozdobují
mez a lučiny —
šepcí také pomalu
s námi Bohu chválu.
(Kamarýt, České nár. duchovní písně, II., 127.)
V máji.
Měsíce máje
půjdem do háje,
kde kvítky lesními
větříček hraje.
V tom pěkném háji
ptáčkové hrají:
Zdrávas Maria
libě zpívají.
Kvítky sbírejme,
korunku vijme
a tu Synáčkovi,
Marii dejme.
(Tamt. II. 99.)
