U nás jináče.
<poem> Smutno tu bratří! smutno v cizím kraji! Srdci se stýská ač to oko tají; hovor mne nudí — zábavy mne nudí! lidé mne nudí — celý svět mne nudí! Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! ne tak v cizím kraji! Ani ty krásy pro mne vnad nemají, ani to ptáče tak pěkně nezpívá, a když mi hrají — srdce při tom zívá! Oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! každá tvář jest jiná, a k veselosti netřeba nám vína! Sám český vtip rozjasní více ducha než krev Burgundských žilek na Mělníce. Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče — u nás jináče ! ach, u nás jináče!
U nás jináče! kde jsou tu ty hory? ty skaliny? ty luhy, řeky, bory? kde naše stará stověžatá Praha? ta královna, ta matka naše drahá! Oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! jaksi svobodněji! Tam volně žijou, tu jen volně pějí; tam pán i nepán — každý jest člověkem! Není Čech druhých na světě dalekém! Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! bych tak řek: po česku! bez velkých poklon, bez velkého lesku, a přec tak milo — s takou srdečností, že neznám sladších na světě radostí!
