nohama, na každý útok s kterékoli strany připraven. Jeho rty byly zkřiveny, mohl bys míti za to, že z opovržení; domnívám se však, že to ve skutečnosti byla jen náklonnost k bojechtivému cenění zubů. Smečka vedena psem vlčího vzezření, jenž měl příčinu se styděti, vytrhla k výpadu — snad už po dvacáté. Ale velká, šedá postava skočila sem, skočila tam a chňap, chňap, chňap pohybovaly se strašlivé čelisti, jediný to zvuk, jejž osamělý zápasník vydával, za to však zazněl pronikavý smrtelný výkřik několika jeho protivníků, zatím co ostatní, pokud ještě mohli, uskočili zpět, takže tu stál zase jako pyšný střed nepřemožen, neporaněn a pln pohrdání ke všem.
Jak jsem si přál, aby teď vlak, jak tak často dělával, uvázl, neboť všecka moje náklonnost náležela vlku; chtěl jsem sestoupit a pomoci mu. Ale sněhem zasypané údolí letělo kolem, stromy zmizely s očí a my spěchali k poslední stanici.
To bylo vše, co jsem viděl, a zdálo by se to málo, ale nedlouho na to jsem se přesvědčil, že se mi poštěstilo viděti za bílého dne vzácného a podivuhodného tvora, totiž vlka z Winnipegu.
Co se o něm vypravovalo, znělo dosti podivně: byl to vlk, který raději v městě se zdržoval než
