Tato stránka byla zkontrolována
Bylo to r. 1882, když jsem po prvé uviděl vlka z Winnipegu. Opustil jsem St. Paul v polovici března a chtěl jsem po dráze napříč prerií do Winnipegu, kam jsem doufal doraziti ve čtyřiadvaceti hodinách. Ale král bouře jinak rozhodl a poslal východní vítr s těžkým nákladem. V šíleném, neustávajícím překotu sypal se sníh hodinu za hodinou. Celý svět byl pohřben ve sněhu, ve vířícím, kousajícím, štípajícím, honícím se sněhu a supící obrovská lokomotiva musila se zastavit na rozkaz drobounkých, bezvadně čistých peříčkových krystalů.
Nesčetné silné ruce chopily se lopat, aby odklidily jemně modelované spousty sněhové, tarasící nám cestu, a za hodinu mohl stroj dále jeti, aby za chvíli zase v nějaké nové závěji zůstal vězet.
