okolnosti udělaly z něho hostinského, a jeho náklonnost — o čemž bychom však raději pomlčeli — k pytláctví byla v této krajině tuze dobře známa.
Nový domov Wullyho ležel na vysočině, východně od údolí nad hospodou. Honec měl malé hospodářstvíčko a v mokřinách veliké stádo ovcí. Ty chránil Wully svým vrozeným důvtipem, hlídal je, když se pásly a honil je na večer do ovčince, Byl v sebe uzavřený a podezíravý a hned pohotově ukázati cizinci zuby, ale byl tak pozorný při hlídání svého stáda, že honec v tomto roce ani jediné ovce neztratil, ačkoli sousedé musili platiti obvyklou daň supům a liškám.
Zdejší údolí jsou docela nevhodnou krajinou pro lov na lišky. Rozštěpené hřbety horské, vysoké kamenné náspy a kopce jsou příliš četné, skrýší mezi skalami je příliš mnoho, a bylo podivno, že se tu lišky příliš nerozmohly. Nebylo příčiny na ně si naříkat, až do r. 1881, kdy nějaký chytrý starý lišák usadil se v bohaté osadě jako myš v tučném sýru a všem úkladům ušlechtilých ohařů i obyčejných vesnických psů se vysmíval.
Mnohokráte byl pronásledován psy i koňmi a zmizel pokaždé v Čertově Díře, sluji nevyzpytatelné
