zvyku očichal, okamžitě se rozčilil, hříva se mu zježila, chvěl se a tiše zavrčel.
Jeden z převozníků, nevěda, oč běží, vzkřikl na cizince: „Dej pozor, člověče, ať neublížíš našemu psu!“
„Proč bych mu ubližoval, spíš pes by mně mohl něco udělat.“ Jakékoli další vysvětlování bylo nepotřebné. Wully byl jako vyměněn, tulil se těsně k cizinci a jeho ohon se vrtěl vášnivě, poprvé po letech.
Několika slovy všecko se vysvětlilo. Tento honec dobytka dobře znal Robina, jeho rukavice a šátek na krk byly upleteny Robinem vlastnoručně a dříve je nosil Robin sám. Wully pochyboval, že kdy najde svého ztraceného bůžka, opustil své stanoviště na přívoze a zřetelně dal na jevo úmysl následovati majitele Robinova šátku. Honec ničeho nenamítal, vzal ho s sebou do hor a tak se stal Wully po druhé ovčáckým psem.
II.
Monsal jest jedno z nejznámějších údolí v Derbyširu. Má jen jediný, za to však tím vyhlášenější hostinec, a majitel je chytrý a statečný muž. Příroda určila ho za bojovníka, ale
