Čtrnáct měsíců po příchodu Wullyho do města seznámil jsem se s ním, a tehdy byl ještě stále na onom místě. Už zase nabyl svého dobrého vzhledu; jeho ostře rýsující, chytrá hlava, bílým okružím lemovaná a jeho špičaté naslouchající uši dělaly z něho nápadně hezkého psa, který každé oko k sobě poutal. Když očenichal mé nohy a shledal, že to nejsou ty, které hledal, nevšímal si mne více a přes mé pokusy získat jeho přátelství, nevěnoval mi o nic více důvěry než komukoli jinému.
Dvě plná leta vytrvalo toto oddané zvíře u přístavu. Nebyla to velká vzdálenost nebo snad strach, že by zabloudil, jež ho zdržovaly od toho, aby se vrátil domů do kopců, bylo to přesvědčení, že Robin, jeho modla, přál si, aby zůstal u přístavu, a on zůstal.
Kdykoli Wully uznal za nutné, převážel se přes řeku. Převozné za psa obnáší 1 penny[1], i vypočítalo se, že byl společnosti dlužen sto liber, než opustil své místo.
O Robinovi nezaslechli jsme už nikdy toho nejmenšího, avšak jednoho dne vstoupil na prám statný honec dobytka, a Wully, jenž ho po svém
- ↑ Penny, anglický peníz, platí 10 haléřů. Libra šterlinků jest 24 korun.
