Podněcován muži vzchopil se ještě jednou, ale jen aby si utržil novou ránu, jež mu nedovolila toužiti po dalším.
Nyní přišel psovod se čtyřmi dalšími statnými psy. Byli vypuštěni a muži se chystali vlka holemi a lasy úplně dorazit, v tom přijíždí prerií malý chlapec na koníku. Seskočil na zem, prodral se kruhem a ovinul své rámě vlkovi kolem krku. Nazýval ho svým miláčkem, svým milým vlčkem, a vlk mu lízal obličej a vrtěl ocasem. Potom se maličký obrátil proti mužům a huboval je za jich ukrutenství k jeho vlku, při čemž mu tekly slzy po tvářích.
Kdyby jim byl někdo dospělý řekl, co jim bez ostychu do očí pověděl neohrožený chlapec, jistě by mu to nebylo zcela beztrestně prošlo, poněvadž však to povídalo dítě, nevěděli dobře, co dělat, a na konec rozesmáli se hlasitě — ne sobě, kde pak, to se sotva kdy stává — nýbrž smáli se všichni vespolek cizinci, jehož nevyrovnatelní psi proti polouvzrostlému vlku tak zkrátka do padli.
Nyní sáhl Jim svou malou, ne příliš čistou, od slzí mokrou rukou do své pravé dětské kapsy, vylovil tam ze, svých zásob bonbonů, sirek, malých prázdných patron z pistolí kousek tenkého pro-
