Stránka:E. T. Seton - Prerijní vlk, přítel malého Jima.pdf/14

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

aniž by se pokusil koho kousnouti. Když se však nyní cítil volný a křikem haló byl plašen, pustil se mírným klusem k jihu, kde ho lákaly mírné pahorky. V tom pustili psy, kteří se zuřivým štěkotem vyřítili se za mladým vlkem. Muži jeli v patách za nimi s hlasitým hurá. Předem už se zdálo, že není pro vlka vyváznutí, neboť psi byli rychlejší než on, a bílý dovedl uhánět jako chrt. Cizinec byl bez sebe nadšením, jak jeho nejrychlejší pes prerií letěl a co vteřinu zřejmě byl vlku blíže. Mnozí chtěli na psy sázeti; ale nikdo nepřijal sázky. Teď se vlk vzchopil, jak jen dovedl, ale po tisíci a několika metrech byl už pes zrovna za ním a vrhl se na něj.

V okamžiku byla zvířata v sobě. Obě uskočila nazpět, ale žádný nevylétl do vzduchu, jak to cizinec byl předpověděl, naopak, bílý se převalil s hroznou ranou v rameni a byl už k boji neschopen, ne-li mrtev.

Po deseti vteřinách dorazil strakatý na místo, a také tentokráte trval souboj jen krátký čas a dopadl téměř právě tak nepochopitelně jako první. Sotva se dalo rozeznat, že se zvířata dotkla. Šedivec uskočil na stranu, při čemž jeho hlava bleskurychlým otočením na okamžik divákům zmizela, strakatý se zapotácel krváceje ve slabině.