Jednání třetí.
Výstup 1.
Ludvík. Dorina.
Lud. Toť aby blesk a kroupy do toho!
Chtěl bych být babcem horším onoho,
jenž před vlastním se stínem v peklo hnal,
kdybych svůj záměr skrýval ještě dál.
Teď v brzce vás již skutkem překvapím.
Dor. Jen zvolna, mladý pane, s kordem tím!
Vždyť otec teprv návrh učinil;
proč byste hned se skutkem provinil,
prv nežli skutečná tu příčina?
Lud. Za krk uchvátím toho zlosyna,
a co mu řeknu — bude věděti!
Dor. Ó chtějte přec mou radu slyšeti! —
Víte, s jakou on povždy čilostí
vše činí, co mu paní poručí,
již ve zvláštní on chová milosti;
to nad ním vítězství nám zaručí.
Paní mne právě k němu poslala,
by rozmluvu s ním maně začala,
a jeho sama chce pak použít,
by otce pomohl jí přemluvit.
Ten pokrytec vám právě v bibli čet’
a slzel — snad že něco rychle sněd.
Lud. Ó já mu k smíchu chutě nedodám!
