Dor. Nic to! jen čiňte, jak vám povídám.
Tam uslyšíte všecko neviděn,
co se tu bude dít. Již běžte jen!
(Ludvík odejde.)
Výstup 2.
Tartufe. Dorina.
Tar. (mluví za scenou). Mé roucho kající a provazy
bedlivě uschovej mi, Gervasi,
a zatím bav se s Pánen pánů všech.
Po mně se ptajícím rci, že mám spěch,
anť chudým nesu dárky sebrané.
Dor. (pro sebe). Ó pokrytství to naskrz prolhané!
Tar. Hle Dorina!
Dor. Aj pan Tartufe!
Tar. Co zřím?
tyť na trh chodíš s nahým krkem svým!
Rychle si k zakrytí vem ňáký šat
a považ jen, jak bysi lehko tím
k pocitům hříšným mohla podnět dát.
Dor. Což by moh’ křestan jak vy horlivý
též zakusiti pocit škádlivý?
Tar. Mluv skromněji, mám-li tě slyšeti.
Dor. Jen slovo račte déle strpěti.
Má paní přijde sem dle úmluvy
a prosí o čest krátké rozmluvy.
Tar. Se mnou? Ó s radostí!
Dor. (pro sebe). Jak rychle ten
hříšník se ladí k úsměvu!
(Nahlas.) Mně líto jen
chudých, jenž na almužnu čekají.
Tar. Ach což! ať čekati si zvykají.
Přijde brzo Elmira?
Dor. Již je zde. (Odejde.)
