by vám, jež světa hřích byl oslepil,
on štítem, světlem, spasitelem byl,
jejž máte milovat a zbožně ctít
a moudrou radu jeho v úctě mít.
Co praví on, jest pravdou od věčnosti,
nebť bály, divadla a společnosti,
to vše jen světa vynálezy jsou,
jež duše v sítě ďábla stahujou.
Tu zbožné slovo z úst vám nevyjde
a bohaprázdná řeč jen koluje;
na zkázu víry zná každý svůj tón,
a zkrátka, jak to Tartufe jmenuje,
je v skutku to jen — pravý Babylon,
kdež na rozum i cnost se vede hon.
Vím však, že marně se tu namahám
a hluchým uším písmo vykládám.
Nuže, bez loučení — buď tak neb tak
kdo mne zde spatří zas, má bystrý zrak.
(Odchází; za ní Elmira, Marie a Ludvík.)
Výstup 2.
Cleant. Dorina. Ku konci Ludvík.
Dor. Tu slyšte sám, takové rozpravy
jsou teď náš denní chléb —
Cleant. Toť bez hlavy!
takého zrádce ctít!
Dor. Ač podivín
jíž matka jest, horší přec ještě syn:
on, jindy muž tak zdravých náhledů
a přítel svých i nás i sousedů —
co lstivý Tartufe jej však obludil,
na srdci se i mozku zastudil;
Tartufa jen za hodna úcty má
a nad svaté jej výše chválit zná;
