(Ajálá šelúhá) a »Sémě svatosti« (Zera kódeš). Jsou to vznešené věci a tajemství přehluboká.
— o té naší svátosti oltářní aneb jak svatý reb Šúlem zří oheň tajemný — Choť kočího převzácná je paní, krejčovina pak že těžké povolání — Jakož Írelíčkovo slavné obřezání a praotců zpívání — Jak ten svatý Írelíček chodí do učení a kterak šlechticovi dává poučení — A proč hříchem dědičným jsme zatíženi — Načež následuje, jak svatý reb Jejbe jíst jej vyučuje a kterak tu kaši potom odprošuje — Írelíček pak nachází učitele, to jest karlinského svatého reb Šlojmele — Že svatý reb Šlojmele je mesiášem a proč byl jest utracen — A jakým že byl učitelem a mudrcem — Načež svatý Írelíček se vrací k své ženě — A jak se modlí roztouženě — Jak je pohotový aneb ty jeho dvě božské krávy — Jak se nechce modlit za chasídy a proč Vúvče není z jeho lidí — A co starý Ázik podivného vidí — A že i ten zlý medvěd se také trochu stydí — Jak svatý reb Jíde Herš ze Streteny k ničemu nebyl, a že k němu holubi přilétali jen, aby je zabil — Proč tabák si zaplakal při světa stvoření, a jaké měl Avrúm Simche vidění — Takových světců pak už ve světě není, a milí chasídkové jedou do Streteny.
