Pražský mládenec mezi chasídy
Úvodem
Obrázků z denního života je na těchto listech poskrovnu. Spíše se vám bude zdáti, že jste na chvíli přeneseni do daleké exotické země, v níž rostou jiné květy a svítí jiné hvězdy. Do pradávných dob, v nichž skutečnost byla snem a sen skutečností.
A přece není tomu zcela tak. Vše se událo v našem nejbližším sousedství a nedávno; téměř před chvilkou. Neboť co jiného než chvilka je sedmdesát, sto padesát let v slovesné tvorbě, která se smí shlížeti v zrcadle dějin více než třitisíceletých!
Neschůdná je cesta do říše chasídů. Cestovatel prodírající se houštinami pralesů, nezkušený a nedostatečně vyzbrojený, není větším odvážlivcem než ten, kdo se odhodlá vniknouti do světa chasídského, nevzhledného, ba odpuzujícího svým podivínstvím.
Jen málo dětí západu tuto cestu vykonalo. Sotva tolik — když o tom přemýšlím — kolik je prstů na ruce, která píše tyto řádky.
Devatenáctiletý hoch, vychovaný jako všechna tehdejší mládež v dohasínajících tradicích své generace předválečné, opouští v roce 1913 Prahu, puzen tajemnou touhou, kterou ještě ani teď, po odstupu tolika let si nedovede vysvětlit, a odjíždí jednoho letního dne na východ, do ciziny.
