belzští ovšem především — číhali za každým rohem, jak by kotské přistihli při spáchání nějaké nepřístojnosti, z níž by potom mohli těžiti pro svou vlastní »cad«, t. j. »stranu«. A byli to vskutku samí »kovaní« junáci, »same gekovete bríjes« odjakživa, tihle belzští našinci. Jen co je pravda.
Králem Lvova, to jest vrchním rabínem, byl tehdy Ješíjes Jákev (Ješuót Jaakóv), nazývaný tak podle svého slavného díla. Vlastním jménem se jmenoval reb Jákev Mešilem Ornštajn. Byl to přísný talmudista, učenec světoznámý a na slovo vzatý. O jeho naprosté nestrannosti nemůže být pochyb.
Hned první sobotu za pobytu kotských ve Lvově došlo na vrchní rabinát těžké udání. Nějací mužové, prý belzští chasídi, kteří »jen tak čirou náhodou« šli v noci ulicí, v níž byli kotští ubytováni, vypověděli pod přísahou a naprosto shodně, že prý na vlastní oči viděli Mendele kotského — neříkali už ovšem ani »reb« Mendele — jak v šabesové noci — — kouří u okna lulku, a ještě ke všemu bez čepičky, bez jarmelky na hlavě! — Prosím, uchovejte v paměti tuto okolnost: bez čepičky na hlavě!
Víte, o svatém šabesu kouřit — je přece smrtelný hřích a takovéto zlovolné znesvěcení šabesu, je-li spácháno veřejně jako v našem případě, má automaticky v zápětí vyloučení hříšníka z veškeré náboženské pospolitosti židovské. Tedy důsledky jsou tu v každém případě nanejvýš vážné. S dcerami takového člověka se neženíme, vína, jehož se dotkne, nepijeme atd.
Kotští přisahali, že to se strany těch »svědků« byla mýlka. Jakýsi zrakový klam. Tvrdili, že ten, co kouřil, nebyl jejich reb Mendele, že to vůbec nebyl Žid, nýbrž jakýsi gój, který měl také plnovous a který prý byl osudné noci náhodou ubytován v pokoji sousedícím s komnatou reb Mendelovou. Ten ovšem směl o šabesu kouřit. Či snad chtějí tihle belzští
