Svatý Žid a reb Simche Binem z Pšischy měli žáka jménem reb Mendele z Tomašova. Reb Mendele dojížděl v mládí též k lublínskému Jasnovidci a ke svatému Kožnickému. Později se stal rabím v Kotsku. Chasídským světem otřásl od základů.
»Bůh oddělil jen jedinkou krůpěj ze své nekonečné Moudrosti a touto krůpějí stvořil celý svět. Ale ani ne tou krůpějí celou, nýbrž jen jednou její polovinou. Neboť druhá její polovina skanula do srdce reb Mendele tomašovského.« — To řekl reb Mejr z Džikeva o našem reb Mendelovi.
A reb Mendele řekl sám o sobě: »Stojím jednou nohou na nebi, druhou nohou však v nejhlubší propasti pekel. Nemyslete si, že je to snadné!«
A řekl: »Kdybych chtěl, ze všech lidí bych mohl udělat chasídy. Není to však žádoucí.«
Dušiček zemřelých přicházely do Kotska celé regimenty. Ve frontách se tísnily před domem reb Mendelovým a čekaly chudinky až na ně dojde a až budou magickou mocí reb Mendelovou napraveny. Síla jeho ducha byla opravdu nesmírná. Vždyť od malička nemyslil na nic jiného než na Pána Boha!
Když mu byla tři léta, nežádal už nikdy ničeho od rodičů. Jen Pána Boha stále volal: »Pane Bože, dej mi kousek chleba, Pane Bože, dej mi trochu vody! Pane Bože, chci to, Pane Bože, chci ono!« A křičet nepřestával, až se nad ním milý Pán Bůh opravdu smiloval a poslal mu strážného andělíčka v podobě Mendelíčkova tatínka nebo maminky a oč prosil mu po nich poslal.
Mimo učitele již zmíněné měl reb Mendele tomašovský ještě jednoho učitele. Učitele opravdu neobyčejného. Nikdy byste neuhodli, že jím byl sám Veliký pražský rabi Lev. Reb Mendele tomašovský byl totiž kdysi v Praze a vymodlil si tu na hrobě rabiho Lva tři milosti. Nikdo neví jaké. Od těch časů byl však
