nepřisahal, ale ani zbytečného slůvka nikdy v životě nepromluvil. — — —
Svatý Riženský, který tento příběh vyprávěl, dodal:
»Vidíte, že vůle svatých cadýků máme přece jen povždy dbáti, byť se nám zprvu jevila jako cosi neblahého. Snad by přece jen bývalo lépe, kdyby se onomu chúsidovi potomstva nebylo dostalo, jak usoudil Svatý Děd ze Špúle. Neboť ten hanebný udavač Šamšn, který padesát let později vydal vnuky svatého reb Pinchesla hrozným mukám, byl synem syna, kterého tehdy reb Pinchesl onomu chúsidovi vymodlil.«
O tom uslyšíme později. Povím vám zatím jiný zázračný příběh o svatém reb Pincheslovi.
Svatý reb Pinchesl vysílal koncem každého léta dva žáky sbírat u bohatých příspěvky. Sestavil seznam osob a ke každému jménu připsal částku, kterou měl označený složit. Od bezbožníků ovšem darů nepřijímal.
Jedenkrát jméno jednoho boháče ze seznamu vyškrtl a na jeho místo vepsal jméno jeho syna. A hle, přijdou žáci do boháčova sídla a slyší truchlivou zvěst. Zemřel člověk zbožný a spravedlivý. Požadovanou částku jim však vyplácel od té doby rok co rok jeho syn.
Jednoho léta vzal však svatý reb Pinchesl pero a jméno boháčova syna přeškrtl také.
Myslili žáci, že mladý muž zemřel jako před lety jeho otec, když ho byl tehdy svatý reb Pinchesl ze seznamu vyškrtl. Co však uslyšeli, když nyní do onoho města přišli, bylo smutnější než smrt. Ten člověk nezemřel. Ten člověk se zkazil. Počal se oblékati do šatů, jaké nosí křesťané, pojídal zakázané pokrmy a veřejně porušoval příkazy zákona Božího a svaté zvyky našich předků. Každého příštího roku slýchali o něm žáci věci horší a horší.
