před Bohem nejsvětějším.« — Budeš-li na tyto tři pravdy mysliti, uzdravíš se. Neboť v těle lidském jsou jemně rozptýleny všechny látky, z nichž je složen svět. Též veškerá léčiva jsou obsažena v těle každého člověka, o čemž však lékaři nevědí. Pýchou však lidský duch zhrubne. A duch hrubý nemůže náležitě tříditi a patřičně mísiti jemných látek ke zdraví potřebných a v těle jeho obsažených. Je proto třeba, aby člověk nabyl dokonalé pokory a skromnosti. Tím jeho duch zjemní a nabude tak schopnosti správně podle potřeby užívati léčivé látky svého těla a bude zdráv. Dokonalé pokory však dosáhneme jen uvědomením tří pravd, jak je Talmud ukazuje: ubohost lidského původu, žalostný konec a odpovědnost, kterou máme před tváří Věčnosti, proti které tolik chybujeme.
»Bůh tvoří světy a též je boří« — praví Talmud. To znamená, že Bůh nejen tvoří světy, nýbrž že v milosti své popřává život též lidem zlým, ačkoliv tito svými hříchy jeho dílo ničí. Výrok má tedy tento smysl: Bůh tvoří světy, i ty, kdož je boří.
Proč nazývá svatá kniha »Zóhar« pokání »Matkou«? — Poněvadž duše lidská vychází z pokání tak očištěna, jako je čista duše novorozeněte, jež právě vyšlo z matčina lůna. (Již rebe reb Bér z Meziriče učil, že představa tváře matčiny vyvolává v člověku kajícné myšlenky. Viz též na str. 214. této knihy.)
Verš žalmu: »Mojžíš a Aron jsou uprostřed služebníků jeho« značí, že do lidí, kteří Bohu upřímně slouží, se vtěluje duch Mojžíšův a Aronův.
Už jsem zase zapomněl na něco nesmírně důležitého! Svatý Dyvre Chájim ze Sanzu, žák Jasnovidcův, byl vtělením hebrejského básníka Abigdora Káro, jehož kosti odpočívají na starém židovském hřbitově v Praze.
