už vítá naše plavce. Svatá obec mikulovská je zachráněna! Tenhle císař byl podivný člověk. Však jsme již o něm slyšeli. Jmenoval se Josef a náhodou právě tehda císařoval za svou matku, paní Marii Terezii.
Svatý reb Chájim ze Sanzu (Nový Sandec) vypravoval, jak svatý rebe reb Šmelke vzkřísil kdysi mrtvého. Přítomní talmudisté vrtěli nad tím vypravováním hlavami.
Svatý reb Chájim se rozhorlil:
»Kdyby mi někdo řekl, že svatý rebe reb Šmelke z Nyklšporka kráčeje hřbitovem, několik set let starým, vzkřísil třeba sto tam odpočívajících nebožtíků, věřil bych tomu a hlavou bych nevrtěl.«
A lublínský Jasnovidec pravil:
»Osmnáct let jsem se v Nyklšporku učil a nepamatuji se ani na jediný okamžik, v němž svatý rebe reb Šmelke nebyl v myšlenkách vhroužen v Boha.«
Svatý rebe reb Šmelke odešel se světa dne druhého v měsíci ijáru roku 5538 (1778). Byla v něm vtělena duše proroka Samuela.
Nástupcem jeho v Mikulově byl jeho žák reb Mordechaj Benét, který je autorem několika pojednání talmudických. Nejznámějším z nich je výklad ke spisu jeho středověkého jmenovce Mordechaje. Reb Mordche Benét byl zázračným mužem netoliko v životě, ale i po smrti. Několikrát lehla svatá obec mikulovská popelem, avšak jeden dům zůstal vždy nedotčen a plameny se mu vyhnuly.
Ten dům patřil za oněch časů jednomu hodnému křesťanovi, jemuž svatý reb Mordche Benét udělil za jakousi laskavost své požehnání. A to jeho požehnání přečkalo věky a uchránilo onen dům před hrůzami požárů. Kéž chrání též nás i ty naše milé střechy nám nad hlavami ode všeho zlého, (— jež ať raději ani nepřijde! —) abychom se dožili v míru
