v níž stály jeho velké folianty Talmudu. Vyňal jeden svazek a otevřel jej. Byl to traktát, řečený Chagíga. Vrátil se s ním k přísedícím a prstem jim ukázal, co našel hned na druhé stránce.
Všichni tři soudcové sklonili hlavy nad svatými řádky.
Stálo tam, že Bůh nestvořil zemi proto, aby zůstala pustá, nýbrž proto, aby byla zalidněna. A stálo tam, že ten, kdo je tak zotročen, že nemůže pojmout žádné ženy za manželku, má býti mocí soudu vysvobozen z ruky pána svého.
A tento názor sdílí s Talmudem i slavný Majmonides a tak je to kodifikováno i v svatém Šulchan áruchu díl II., kap. 267., § 2. To vše svatý rebe reb Mélech svým milým přísedícím ukázal.
Nebylo tedy pochyby, že ani žaloba Mojše Volvova, ani její motivace nejsou jen tak docela neopodstatněny.
»Povinností soudu je,« pravil svatý rebe reb Mélech, »aby projednával všechny žaloby jemu přednesené, ať už jsou namířeny proti komukoliv, a rozsudku našemu se musí podrobit každý, kdo nechce být prohlášen za nespravedlivého. Mojše Volve, občane liženský, trváš na své žalobě?«
Mojše Volv trvá.
»Nuže!« pokračoval svatý rebe reb Mélech jakožto president liženského soudu. »Stranu žalující jsme vyslechli. Stranu žalovanou, to jest Hospodina, Pána všech světů, vyslýchati nepotřebujeme, neboť veškerá jeho slova a veškeré jeho protinámitky jsou soudu známy z knih Mojžíše a proroků. Ve smyslu svatého soudního řádu talmudického vyzýváme nyní obě strany, jak žalující tak i žalovanou, aby před poradou soudu soudní síň opustily.«
Strana žalující se před slavným soudem hluboce poklonila a vyšla ze soudní síně na zápraží. Nikoliv však strana žalovaná. Bůh všemohoucí nemohl v své
