svatý reb Írele a koldokola jen obyčejní chasídové. — Nechť jsou všichni dlouho živi a zdrávi! A milostivý Bůh nám pomoz, abychom dosáhli dokonalosti ještě za živa a v tomto vtělení, AMEN!
Dlouho naléhal lublínský Jasnovidec, než svatý Streliský konečně svolil, aby se Jíde Herš stal rabínem ve Streteni a nechal košerování. Všechny duše, v dobytek a drůbež vtělené, byly totiž už spaseny jeho košeráckým nožem.
Jednou putovalo několik chasídů do Strelisky. O šabesu nesmíme ovšem cestovat, a tak byli tihle chasídi nuceni světit jeden šabes ve Streteni. Litovali, že toho dne neuslyší výklad slova Božího z úst svého Írelíčka. Avšak to, co slyšeli od reb Jíde Herše, bylo tak hluboké a krásné, že konec konců byli přece jen rádi, že ten jeden šabes ztrávili ve Streteni.
Když v neděli došli do Strelisky, bylo ovšem jejich první starostí pozeptat se, jak včera vykládal Zákon jejich svatý reb Írele.
A nastojte! — Co zde uslyšeli, bylo navlas totéž, co včera vyslechli ve Streteni z úst reb Jíde Herše!
I tázali se chasídové svatého reb Írele po příčině podivuhodné shody.
»To máte tak,« řekl jim svatý Serafín. »Když jsem v sobotu poslouchal v nebi, jak tam vykládají slovo Boží, byl se mnou také Jíde Herš a též on to tam všechno odposlouchal. Pověděl to potom ve Streteni, zatím co já to říkal zde ve Strelisce.«
A se smíchem dodal:
»Tenhle Jíde Herš mi nakonec ještě ukradne i bělmo mých očí!«
Reb Írele neměl ovšem ve zvyku příliš často vyprávět chasídům o věcech, které se dály na nebesích. Ale jednou, bylo to dne 21. měsíce elúlu, pravil:
»U nebeské brány zasedá stálý soud, jenž rozhoduje
