vtělených ve zvířata, čeká na vysvobození košeráckým nožem Jíde Heršovým.
A kromě toho: Jak mohl reb Írele připustit, aby se stal Jíde Herš rabínem? Vždyť když jej jednou nechal zazpívat po jídle jen tu napolo svatou píseň šabesovou, omdlel Jíde Herš při zpěvu roztoužením. Dvě hodiny jej křísili. Co teprve, kdyby byl rabínem a modlil se nejsvětější modlitby před oltářem! Omdlel by jistě navždy. Takový to byl »batlen«; člověk k Ničemu…
Než vám ještě něco povím o tomhle svatém budižkničemu, musím vám dát nejdřív toto naučení:
Vězte, že když Pán Bůh stvořil svět, radovalo se veškeré stvoření. Radovalo se proto, že až je budou chasídové požívati, budou za to Pána Boha velebiti. Chlebíček radostí chřupal, protože věděl, že až jej budeme pojídati, Hospodina, krále světa, budeme oslavovati, »že dává vzcházeti chlebu ze země«. Víno plesalo, že budeme žehnati »tvůrci vinné révy«, stromoví, že budeme děkovati »tvůrci ovoce«, zeliny a traviny, že budeme žehnati »tvůrci plodin zemských«. Kozičky a kravičky, beránci a ovečky tancovali a skákali, slepice kdákaly a kačeny štěbetaly, s rybičkami se honily. Nemohla se už dočkat ta zviřátka líbezná, až jejich masíčko budou chasídové smažiti a Pána Boha za to chváliti. I voda se smála a kořalička též. Což nebylo jim již tehdy všem určeno, že nad nimi budeme říkati: »Pochválen budiž Hospodine, Bože náš, králi světa, jehož slovem povstalo vše?« — Vždyť i vonná koření věděla, že až k nim budeme čichati, budeme Pánu Bohu žehnati, »že stvořil vůně rozličné.«
A tak se tehdy všechno radovalo, vše plesalo, vše se smálo — jen tabák plakal.
»Pane světa!« žaloval tabák, slzičkami všecek promočený. »Pane světa, za všechno ti budou chasídové
