»Není to zcela správné,« řekl mu reb Írele, když vyslechl vzkaz Jasnovidcův. »Nemám dva obličeje, nýbrž čtyři.«
A teď tedy víte, proč svatého Streliského nazýváme Súref: Poněvadž čtyři tváře mají jen andělé Páně, serafínové nazvaní. Tak nám je vypodobnil prorok Jechezkl.
Nedomnívejme se ostatně, že Ázik byl jediným smrtelníkem, jemuž bylo přáno poznati andělskou tvář Írelovu. Viděla ji i dravá zvěř.
Jedné zimní noci jel reb Írele s několika chasídy saněmi lesem. Najednou se koně zastavili a ne a ne dál. To proto, že uprostřed cesty číhal obrovský medvěd a hrozivě mručel.
Chasídi zesinali. Ale reb Írele? Usmál se tak líbezně, jak jen on to dovedl. Slezl s vozu, popošel jako by nic až k medvědovi a cosi k němu promluvil.
Šelma pohlédla překvapeně do světcovy svaté tváře, nanovo krátce zamručela, načež svěsila hlavu a odšourala se jako zahanbený psík.
Jíde Herš ze Streteny byl Írelovým nejmilejším žákem. Pojila je láska tak zázračná, jako byla láska Davida a Jonatana, ba snad ještě zázračnější.
Po smrti paní Fráde oženil se reb Írele s Blíme, dcerou reb Kopla, jenž byl žákem svatého Baal-Šema. Tímhle sňatkem se stal Írelovým švakrem reb Mendele z Kosova.
A tenhle reb Mendele z Kosova řekl:
»Závidím švakrovi jen jedno: Jeho žáka Jíde Herše Stretenského. Nikdy jsem nepoznal učitele, jenž tak stále myslí na svého žáka, a nikdy jsem neviděl žáka, jenž lpí tak na svém učiteli, jako reb Írele a Jíde Herš. Jsou jako Mojžíš a Josua. A Mojžíš a Josua byli, říká Talmud, jako slunce a měsíc. Měsíc, jenž světlo sluneční zrcadlí.«
