Tato stránka nebyla zkontrolována
Šedé nebe se trhalo slibem slunce, když byl Challoner hotov obnoviti svou dlouhou cestu na jih. Naložil své kanoe, nechávaje Neewu a Mikiho až naposledy. Na přídě kanoe udělal měkké hnízdo z kůže, stažené z matky mláděte. Pak zavolal Mikiho a uvázal konec opotřebováného provazu kolem jeho šíje, načež upevnil druhý konec tohoto provazu kolem šíje Neewovy. Tak měl mládě i štěně na téže ohlávce loket dlouhé. Vzav oba dva za týl, zanesl je do kanoe a umístil v hnízdě, jež udělal z kůže Noozačiny.
»Tak, teď buďte, mlaďoši, hodní,« dával jim výstrahu. »Hodláme dnes uraziti čtyřicet mil, abychom nahradili čas, který jsme včera ztratili.«
Když kanoe vyrazilo, šíp slunečního světla pronikl nebem nízko na východě.
