jako by se ho ptalo: »Proč pak nevylezeš zpod toho kořene a nejdeš pomoci při snídani?«
Challonerova ruka se přiblížila a Neewa se tlačil zpět, až nebylo pro něho ani palce více místa. kam by se skrčil. Pak se stal div. Tlapa lidského zvířete dotkla se jeho hlavy. Podivný a hrozný záchvěv pronikl jeho tělem. Ale neublížila mu. Kdyby se tam nebyl vklínil tak těsně, byl by škrábal a kousal. Ale ničeho z toho nemohl učiniti.
Challoner zvolna posunul své prsty k volné kůži vzadu na Neewově šíji. Miki tuše, že se něco okamžitého stane, pozoroval děj vyvalenýma očima. Pak se Challonerovy prsty sevřely a v příští chvíli táhl Neewu ven a držel na délku paže mládě, jež kopalo a svíjelo se a dalo se do takového řevu, že Miki z čiré sympatie pozdvihl hlasu svého a vpadl do mukyplné orgie zvuku. Za půl minuty potom uvěznil Challoner Neewu znovu v pytli, ale tentokráte nechal jeho hlavu vyčnívati a stáhl otvor pytle těsně kolem jeho šíje, upevňuje jej bezpečně kusem řemínku z kozlí kůže. Tak byly tři čtvrtiny Neewy uvězněny v pytli a jen jeho hlava vyčnívala. Byl mládětem v pytli.
Nechávaje mládě, aby se v odporu kutálelo a svíjelo, Challoner dal se do připravování snídaně. Pro jednou nalezl Miki zajímavější událost, než byla tato práce, a stál nad Neewou, jak zápasil a brečel, pokoušeje se marně poskytnouti mu nějakého přispění zdůvodu sympatie. Konečně se Neewa utišil a Miki si sedl těsně vedle něho a pozoroval svého pána s vážnou otázkou, ne-li skutečným nesouhlasem.
