Přeskočit na obsah

Stránka:Ceska kuchyne-zibrt cenek.pdf/48

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

několik bochníčků chleba. Chodila, prosila; nikdo se neslitoval. Vrátila se plačky a zoufale domů. I napadlo. Mikulášovi, aby šel kopat hlínu a dával ji hrnčířům anebo sedlákům za chleba nebo za peníze. Vzal motyku, vyšel z místa až ke dvoru Branšeckému, nedaleko vesnice Třebovle, jež náleží k městu Kouřimi. Přišel na cestu mezi dvěma políčky, jednoho řečeného dvora Branšeckého, a druhého, jež patřilo panu Janu Lanovi, císařskému rychtáři v městě Kouřimi. Tu vedle cesty vidí hlínu. Kopá motyčkou několikráte a nakopal čtyři veliké kusy hmoty bílé jako sníh. Sebral hlínu, přinesl domů ženě a nakázal jí, aby se snažila, co nejvíce chleba dostati.

Žena dlouho se nevracela ze sousedstva. Všude lidé říkali, jaká podivná to hlína, že jest to spíše krásná, dobrá, bílá mouka . . . Mikuláš nemoha se dočkati ženy, šel zase pro hlínu. Vzal si veliký šátek a zase kopal hodnou hrstku bílé hmoty, zavázal do uzlu a pospíchal domů. Žena mu vyprávěla, že všude jí říkali: To není hlína, to jest mouka dobrá, užitečná! Sel se Mikuláš přesvědčit a tvrdili mu to všude, že jest to mouka a ku­povali ji honem, napekli chleba a chutnalo všem, byl bělounký, líbezné chuti, ba voněl prý jako fialkový kořen. Zkoušeli vařiti z mouky zázračné knedlíky, kašičku dětem a hle!, všem to chutnalo.

Zázrak, zázrak! Hrnulo se mnoho lidí zvědavých i nábožných, podívat se, mluví-li Mikuláš pravdu. Správ­cové obou polí se obávali, aby jim lidé osení nepošlapali a ohradili pole i jámu, kde Mikuláš nakopal jedlé mouky. Přes to z okolních osad, městysů, měst spě­chaly davy lidí k divu a zázraku. Přinesly si hned lo­paty a motyky, vykopávali u polí kusy hlíny a nosili domů i posílali v sudech jinam na okušenou.

Na důkaz, že to jest mouka zázračná, píše svědek z Prahy pánům Fuggerům do Augšpurku: „Tato mouka nebyla spojena s ničím, ani s prstí ani hlínou, ale sama od takových hned se oddělovala. Jest také trochu vlhká a drží předce pohromadě tak dlouho, až přijde na slunce, nábožným a obzvláštně takovým lidem ku prospěchu, kteříž s dítkami se vyživují. Lehkovážným a uštěpačným