vařivo nebo mouka připravovati. Oba druhy mechu jsou islandskému v podobě, houževnaté pevnosti a v suchosti listů velmi podobné, a rostou vůbec v našich lesích a horách.
Doporučoval Kalina podle uvedených cizích návodů také mech rašelinový, rašeliník (sphagnum palustre). Očistili mech ve vodě, usušili v peci rozehřáté, aby se mohl rozmělniti na mouku. Tuto mouku míchali stejným dílem nebo na polovic s moukou obilní, upravili v těsto a pekli chléb nebo raději sucharky, zdravý, výživný prý pokrm.
Mouka ze dřeva (březového).
J. baron Autenrieth, dokazoval ve zvláštní knize, že rodina jeho jídá kaši, knedlíky, koláče, upravené prý z mouky dřevěné, bez žaludkových nesnází. I chléb, že jídají, upečený ze tří částí této mouky a z jedné části mouky pravé.8)
U nás pokusil se o to M. Kalina z Jäthensteina, podle vzoru Autenriethova. Chválí mouku, pokrmy z mouky, upravené ze dřeva, zejména březového, ale u lidí prý se tato výživa neosvědčila, jen u skotu. Kalina líčí tu s nadšením a uvádí osvědčené prý zkušenosti při tomto krmení „moukou" březovou ve zvláštním díle o krmení dobytka moukou ze dřeva vůbec a z břízy zvláště. Vymyká se obšírné jeho líčení z rámce naší knihy, kde jde pouze o tehdejší úpravu výživy pro člověka. Zasluhuje však zapomenutý, zajímavý a časový dnes Kalinův spisek povšimnutí odborníků i s připojeným chemickým rozborem od professora chemie na pražské universitě, Dra. Ad. Mart. Pleischla, jenž rovněž krmení toto doporučuje.9)
Nechceme pochybovati o pravdivosti Kalinova tvrzení, ale proti němu svědčí svědek vážný, jehož tvrzení zase vzbuzuje nedůvěru tím, že se jako farář rozešel rozhněvaně se svým patronem, Kalinou, spisovatelem knížky o krmení moukou dřevěnou.
Vypravuje tento bývalý farář na patronátu Kalinově, ctihodný vlastenec Václav Krolmus, farář ve Zvíkovci na panství Mat. Kaliny z Jäthensteina (Kronika všech