cinou cenu prodávat! může, ježto ji bez újmy setby obilí, totiž na letošním úhoru a lacino zplozuje.
Vodnice hodí se pro lidi ku potravě na mnohonásobný způsob. Loupaná a vařená, solená a troškem kmínu kořeněná, může se bez omastku, a tím spíše máslem omaštěná vodnice jako chutné jídlo požívati. Krájená aneb spíše krouhaná a naložená jako zelí chutná tak dobře jako zelí, tráví lehce, a dá se po dlouhý čas bez pokažení ukládati.
Nemáme-li tolik vodnice, abychom ji naložiti mohli, necháme ji v kolečkách na prst tlustých krájenou ve stínu, neb na teplém vzduchu, neb i v mírně vytopené chlebové peci uschnouti, až se scvrkne, uschne, pak ji uložíme na suchém místě, a béřeme z ní k vaření, jak mnoho potřebujeme. I dobrá vice méně hustá polévka dá se z ní vařiti, zvláště když ji osolíme a omastíme.
Vždycky však musí vodnice dříve býti ve vodě čistě umyta a pak oloupána; tenké kořínky i korunka nechť jsou odřezány, poskytují dobrou píci dobytku. Že vodnice živný pokrm jest, vysvítá z toho, že ovčí i hovězí dobytek po ní na krmníku ztuční.
Krátké navedení, jak si počínati při setí vodnice na jaře, zdá se býti tím potřebnější, že vodnice u nás v mnohých krajinách seje se na podzim do strniště; setí její na jaře jest neobyčejné, a také vyžaduje jiných zkušeností než na podzim.
1. Mezi polnostmi, určenými k ouhoru, vyvolíme dobré pole, nebo kus takového, které má dle možnosti zhloubi desíti palců dobrou, nikoli však mokrou půdu, poloha jeho ať jest na výsluní, teplá, ne-li plochá, přece však trochu sklonitá. Byl-li úhor na podzim přeorán, jest tím lépe.
2. Připouští-li tomu počasí, vyvezme na pole hnůj a rozházejme ihned všude stejně, i kdybychom ho hned zaorati nemohli. Ovčí hnůj působí lépe, než hovězí; krátký, shnilý hnůj jest pro vodnici lepší, než dlouhý, ještě čerstvý. Je-li pole na podzim hnojeno, také dobře.
3. Jak tomu jen mrazy a mokro připustí, zorejme pole, čímž hnůj přijde do země. Vodnice vyžaduje pro. své hluboké kořeny i hlubšího orání. Hlubší orání mů-
