Zemské mandle (šáchor jedlý).
V dobách neúrody a drahoty, roku 1817 přetiskovaly časopisy návod z roku 1802, jak získati laciné a zdravé, výživné potravy pěstěním tak nazývaných zemských mandlí. Úhledná knížečka má název: Šest krátkých otázek o sázení a užitku zemských mandlí. (Cyprový jedlý kořen, cyprus esculentus, Linn.). Pro sedláka a každého milovníka selského hospodářství k prospěšnému a rychlému rozplemenění toho převelice požehnaného, posavad neznámého požitku nejvíc z vlastního zkušení vysvětleno od Karla Fuky, kanovníka metropolitánského kostela u sv. Víta na Hradě pražském, též kolegiátního kostela v Praze u sv. Apolináře děkana. Vytištěno u Haase a Vidtmanna 1802.
Otázka první. Jak se má rolí k zemským mandlím vybrat a zdělat? Odpověď: Jako k jiným zelinám, neb k zelí, bramborům a lnu. Všudy se zdaří, jen víc méně se jich urodí, čím je zem lepší neb daremnější, těžší neb lehčí a kypřejší; lehkou a kyprou nejvíc sobě libují. Třeba jim slunce, beze všeho stínu, celého dne, i třebať, je-li dlouho sucho, pilně je zalívat, tedyť se mají v zahradách u domů, neb nedaleko studnic a řek sázet, aby byla voda pohotově. Třebať tedy, aby byla zem kyprá, ale buď z přirození mastná, neb vyhnojená.
Otázka druhá: Kterak a kdy se sází semeno a sazenice? Odpověď: Udělej malý záhonec, jako když se má hlavatice sázet, potom nadělej holí neb hrabištěm na dlouho stružek 3 neb 4 couly při sobě, as 3 couly hlubokých, do nich nasázej semene, které se prv 24 hodin ve vodě močilo, jen 1 coul od sebe, a vtiskni každé zrno palcem ještě něco hloub a když se všecko rozsadí, zem, která se vyhrnula, hráběmi zahrň, tak aby semeno as 3 couly hluboko do země se dostalo, pak je často zalívej. Než před svátým Filipem a Jakubem, skrz nebezpečnost přímrazků, nikdy ho nesázej, proto že by mohly zeliny, které se časně pučí, snadno zmrznout. Za 2 neb 3 neděle vzejdou skoro z každého zrna 3 zeliny, pevně při sobě, jako ostřice, a když je jim as 2 neděle a as 3 couly vysoko povyrostou, tedy se jich
