Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/93

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
91


z toho, že i na povrchu zemském je vidíme, jakobychom byli ve středu; nejsme tedy od něho značněji vzdáleni, a velikost poloměru zemského, ačkoliv patnácti set mil, jest nekonečně malá a zcela nepatrná v poměru ke vzdálenosti kruhů nebeských. Ale nesuďme z toho, že země jest ve středu světa, neboť jde tu jen o zjevy zdánlivé; všecky ty kruhy jsou myšlené, jejich velikost se řídí vzdáleností hvězd. Ze středu každé oběžnice lze si mysliti podobné kruhy, aby se stanovilo ze stejných důvodů, že rozsáhlost jejich koulí není ničím, naproti prostorům světovým. Každé oko má svůj okruh, jehož je středem; pravým středem světa může býti jen střed pohybů.

Všecky tyto úvahy, všecky ty myšlenky jsou postupné kroky ducha pátravého na cestě vědy. Koprník v ně uvedl více filosofie, nežli se stalo od časů Hipparchových. Řetěz jeho rozumování vedl jej k řádu jeho soustavy. Postavil jakožto vnější okruh světa hvězdné nebe, naprosto nehybné. Potom uvnitř kruh Saturnův, pak Jupiterův, Marsův, kruh země táhnoucí s sebou měsíc, který se točí kolem ní, Venušin, Merkurův; konečně slunce nepohyblivé ve středu. Přidáme-li k tomu rozestavení pohyb země kolem její osy ve 24 hodinách, máme vysvětlení všech úkazů.

Nic prostějšího nad pochod tohoto rozumování: 1. zdánlivé zjevy nebeských pohybů slunce, měsíce, hvězd jsou tytéž, točí-li se země