figuranti docházejí zpravidla slávy a jména; dobyvatelům, kteří hubí národy a zemi napájejí krví, lidstvo nejochotněji staví sochy. Činí se nešťastným samo svou vlastní pitomostí. Lidé stále se bijí mečem nebo slovem, závidějí si vespolek národ národu, člověk člověku, a nedovedou ještě žíti rozumně. Avšak ani vojevůdcové ani pěkně hovořící mluvkové neprokázali nám služby nejlepší; naopak mlčeliví učenci, hvězdáři, fysikové, chemikové, fysiologové, mechanikové, různí badatelé, myslitelé a p. jsou ti, jimž největšími jsme díky povinni.
Zdaliž to nejsou oni, kteří nás poučili o tom, co jest vesmír a čím jsme my sami? kteří nás vyprostili z pověr a hrůz nevědomosti? kteří nám dali potravu, zvířata domácí, dům, železo, sklo, dalekohled, drobnohled, známost bylin a živočichů, vzduch a vodu, vše, co máme a známe, průplavy, silnice, železnice, telegraf, koráby, ovládání moře? Slovem zdaliž jsme se nepovznesli nad zvířeckost jejich nesmrtelnými pracemi, jimiž panství rozumu bylo založeno na zemi?
Každé doby byla na oběžnici naší ona protiva mezi hmotou a duchem, mezi domnělou politikou, která boří, a vědou, která tvoří.
Letopisy dochovávající potomstvu události a skutky národů jsou posud téměř výhradně skládány ze zpráv o výbojích nebo porážkách, a spěž dala se spíše slévati, aby připomínala synům osoby, které prolévaly krev jejich otců.
