42
k oddanosti, nýbrž k počestnosti; připravující ku prospívání jiným a zároveň ku prospěchu vlastnímu; způsobilé všestranně utvářiti člověka a vésti jej cestou přímou a úspěšnou po strmých a krušných drahách života; toto roztřídění, praví Mignet (miňé), nemělo nic libovolného pro Franklina. Bylo mu zvláště prospěšné. Když pochybil proti některému předpisu, dělával si křížek na knížce a snažil se polepšiti. Nikdo není dokonalý na tomto světě. Vypravuje sám, že se dopustil zejména čtyř poklésků, jež napravil, jak nejlépe mohl. Zkušebnou methodu, kterou veliký zákonodárce Spojených Obcí uložil svému chování, nacházíme opět v různých podobách v životě hlubokých učenců, jejichžto všecky důležité činy jsou ovocem dlouhých úvah. Toto vedení duše má prováděti prakticky každý člověk, který chce si zasloužiti úcty před sebou samým i od jiných, aby posoudil svá vlastní díla a zlepšil své postavení duševní i hmotné.
Z vlastností, které přispívají nejvíce ku štěstí a o jichž nabytí máme se snažiti, jest zajisté přední ta, kterou Franklin shrnoval ve svém 11. přikázání: „Klidnost. Nevzrušujte se maličkostmi neb obyčejnými a nevyhnutelnými příhodami.“ — Jsou lidé, kteří jsou vždy nešťastni, protože neumějí býti klidnými, vším se trápí, vše vidí černě, myslí na své sousedy místo aby pracovali, a říkají vždy o nich více zlého než dobrého, any drobné pomluvy jaksi
