couzského, Medičejských a Jindřicha IV., což není tuze vzdáleno naší doby nynější; tato představa prostá a neurčitá panuje také posud v nevědomé mysli národů nynější Evropy, neboť i dnes ještě ze sta osob vzatých ze všech tříd jest jich jen několik, které pochopily, že země se otáčí, a které jsou si tím jisty, a není snad dvou, které by si přesně byly vědomy rychlosti jejího pohybu oběžného a účinků jejího pohybu denního.
Přemýšleje o mechanických podmínkách soustavy úkazové, kterou jsme právě načrtli, Koprník dospěl k myšlence, že tato soustava tak složitá a tak hrubá není zajisté božskou ani přirozenou, neboť všecko v přírodě jest nejvýš jednoduché. Po třicetiletých studiích byl přesvědčen, že přičítáme-li zemi pohyb dvojí, jeden otáčivý kolem ní samé, druhý oběžný kolem slunce za 365 a čtvrt dne, vysvětlíme si všecky ty pohyby nebeské, pro něž musily se vyrobiti ty nesčetné sféry křišťálové.
Soustava Koprníkova jest zde předvedena ve vší své jednoduchosti a podle vlastnoručního náčrtku Koprníka samého.[1]
Slunce jest uprostřed světa, země se otočí za rok kolem něho, a za 24 hodiny o sebe samu; jest provázena měsícem. Mezi zemí a sluncem kolují Merkur a Venuše. Za zemí
- ↑ Autografi di Niccolo Copernico, raccolti et ordinati, dal Dr. Arturo Wolynski. Ve Florencii 1879.
