24
Bylo již tak nesnadno vysvětliti dráhy oběžnic, že měl za nutné dovésti starou soustavu až do posledních jejích důsledků hmotných. Učil tedy pevným nebesům křišťalovým. Ba více: místo, aby předpokládal, že každá planeta jest připevněna ku povrchu své vlastní sféry křišťalové, smyslil si, že se pohybuje mezi dvěma podobnými výstředními sférami jako prý mezi dvěma zdmi, které nedopouštějí, aby vyšla ze svého okruhu. Tato pevná nebesa byla tvaru půlměsícového a výstřední tak, že oběh každé oběžnice měl jednu část svého obvodu bližší zemi a druhou vzdálenější, čímž se vysvětlovaly obměny pozorované v jasnosti planet dle toho, jsou-li v blízkozemí či odzemí.
Jan Müller, nar. v Královci (Königsberku) 1436 a zvaný proto Regiomontanus, zemř. 1476 a nastoupiv po Purbachovi na vídeňské jeho stolici hvězdářské, doplnil pozorování svého mistra a rychle proslul více než on svými pracemi a výmluvností svých přednášek.
V měsíci únoru r. 1472 zpozoroval první kometu, která byla hvězdářsky pozorována v Evropě. Ramus sděluje, že sestrojil železnou mouchu, která byvši puštěna na stůl, létala kolem hostí a vracela se na ruku, a samohybného orla, kterého pouštěl v let před císařem. Oznamovati ty bajky, jest vyvraceti je, praví Bailly. Ale kdož ví? Snad byly to mechanické pokusy vztahující se ke vzducho-
